4.den
Po náročném výšlapu jsem si musela udělat pauzu. Co mě překvapilo, krom kolen, mě ráno nebolelo vůbec nic, ani sval. Jo a na rukou se mi objevily puchýře od hůlek, jak jsem je celou dobu křečovitě držela, abych udržela rovnováhu. Zůstala jsem tedy v domě, a zhostila se přípravy jídla pro zbytek osazenstva. Odpoledne jsem musela stejně vyrazit na nákupy. Nejen pro potraviny, ale hlavně pro lepší boty. Za každou cenu jsem se chtěla podívat ještě do Vysokých Tater, ale v teniskách bych další výšlap už nedala.
Zbytek osazenstva vyrazil za krásami Slovenska. Ještě, že jsem nejela s nimi. Jelikož ty mladší nadchl žebřík, z kterého lezli z hradu dolů, rozhodla se sestra pro výlet do Těrchové. Ne do té vesnice, ale na místo, které se jmenuje Jánošíkove diery. Okruh mezi skalami, kde jsou jen samé lávky a kovové žebříky. U těch mladších to vyvolalo neřízené nadšení, ti starší dva to prostě přežili.
Tento výlet je pro zdatnější a hlavně štíhlejší jedince. Jsou tam i místa, kde se protahujete těsnou škvírou mezi skalami. Díky vlhkosti to dost klouže a nepomůže ani terénní obuv. A opět čas a vzdálenost, která se na internetu uvádí u této trasy, neodpovídá skutečnosti. Mám pocit, že to někdo měřil vzdušnou čarou jen tak od oka a rozhodně celou cestu běžel.
5.den
Výlet do Vysokých Tater byl můj nápad. Po předchozím výletu jsem si myslela, že jsem se naučila orientovat v informacích o trasách. Tam, kde to není vhodné pro kočárek a kolo, to znamená, že je to prudký kopec a nezpevněné cesty. Na internetu jsem si našla trasu, která je právě vhodná jak pro kočárky, tak kola. Tedy alespoň jsem si to myslela.
Start Starý Smokovec, přes Hrebienok, dál po Tatranské magistrále na Reinerovu chatu a zpět na Hrebienok po naučném chodníku kolem vodopádů.
Počasí nám přálo, bylo trochu pod mrakem, takže žádný hic. Cestou na Liptovský hrad jsme potkali sotva pár lidí, zato tady to bylo už od parkoviště jako na Václaváku.
Na Hrebienok od parkoviště pozvolna stoupá cesta kolem kolejí lanovky. V kopci mě předběhlo, ano doslova předběhlo mraky důchodů v pohorkách, ale nedala jsem se demotivovat. Dokonce mi i pár babiček cestou fandilo. Mám pocit, že na Slovensku mají nejen senioři jinou kondičku než u nás. A to nesoudím jen podle sebe.
S pár zastávkami se dalo zvládnout i s mou váhou a zátěží na zádech. Ano správně, v batohu zase celá foto výbava, jako bych sama o sobě nevážila dost. Cesta byla v pohodě až k Reinerově chatě. Od ní se klesá, ke kaskádám ledovcových vodopádů Studeného potoka, po velice kamenité cestě. Jsou to vlastně přírodní kamenné schody, jako by někdo vzal šutry do ruky a rozhodil v kopci. Ještě, že jsem si koupila ty boty, tohle nebyl rozhodně terén na tenisky. I když jsem cestou kolem vodopádů potkala odvážné dámy v žabkách anebo v sandálkách.
Každopádně, tohle už pro kola ani kočárky rozhodně nebylo. Tak jak se klesalo k vodopádům, tak se i stoupalo zpět. A opět kamenné schody v terénu. Na jednom z kamenů jsem se utábořila, že si odpočinu. Společnost mi dělali dva starší synovci. Taková moje ochranka. Každopádně jsem pobavila kolemjdoucího, když se mě ze srandy zeptal, zda mě chtějí děti zabít. Odpověděla jsem mu, že trasu jsem si vybrala sama. Tak mi odpověděl, že prý je to krásné místo pro sebevraždu. Ale opět jsem to dala. A abych si šetřila kolena, tak dolů už jsme jeli lanovkou.
Krom té cesty kolem vodopádů to bylo super, je to trasa, kterou doporučuji i těm, co se perou s váhou stejně jako já. Jen dolů využijte lanovky.
6.den – zasloužený Relax
Návštěva termálního koupaliště v Bešeňové byla plánována jako dokonalé zakončením celého týdne. Vstupné je zde vyšší, ale využili jsme sestry gopass a také platili předem. Z ceny 36 € jsme se dostali na 30 € za dospělého na den.
Na stránkách psali, že vlastní jídlo není povoleno, tak jsme vzali jen ovoce a nakrájenou zeleninu. Před devátou ranní jsme zaparkovali u areálu a vřítili se k vstupu. Vyfasovali jsme náramkový čip na ruku, který se zde využívá k placení, a šli do šatny. Šatna je zde společná a na konci každé řady skříněk je zde převlékárna. Ráno to není takový problém, ale při odchodu je to opravdu nedostatečné. Kdo se nestydí za svou nahotu má vyhráno, ale pokud máte stud se svléknout na veřejnosti, doporučuji odejít s předstihem před zavíračkou.
Všude v areálu jsou lehátka a je dle vašich preferencí, zda se uchýlíte dovnitř nebo ven. Jelikož sestra tento park již navštívila, navigovala nás ke krytému bazénu s mořskými vlnami. Zde jsem narazila na první problém. Lehátka nejsou vhodná pro moje tělesné proporce. A to ani vevnitř a ani venku. Nechtěla jsem riskovat hned na začátku ostudu, a tak jsem si sedla na ratanové křesílko, do kterého jsem se napresovala a doufala, že až se budu zvedat, nepůjdu s křeslem na zadku.
Dalším mínusem bylo, že vedle bazénu s vlnami je i obří bazén pro malé děti. Kolem desáté se to tam hemžilo vřeštícími mrňaty s opatrnými ječícími rodiči. Možností bylo hodit deku venku na trávník, ale chtěla jsem si to užít, tak jsem zaplatila využití dvou LEŽADEL ve tvaru cibule. Jedno ležadlo, taková ratanová zahradní postel se střechou a záclonkami, bylo dvakrát větší, než má postel co mám doma. V pohodě jsme se do jednoho vecpaly čtyři. Jedno pro nás a jedno pro děti. Ať máme útočiště, když tu budeme trávit celý den.
V celém areálu je mnoho atrakcí a bazénů, vyžití pro celou rodinu. Pro děti jsou tu různé velikosti tobogánů, klouzaček, divoká řeka, rafting a dětské bazény. Pro nás dospělé jsou zde vířivky, relaxační bazény s termální minerální vodou, a plavecké bazény. V jednom z termálních bazénů je i bar. Sedíte si v teplé vodě a popíjíte koktejly.
Přišel čas oběda a s ním i hořké zklamání. Je zde sice mnoho restaurací a občerstvení, ale ceny astronomické jak v centru Prahy, bohužel kvalita jídel cenám rozhodně neodpovídá. I přes informace na stránkách, si více jak polovina návštěvníků přinesla vlastní jídlo a nikdo to zde nekontrolovat. Takže radou je, udělejte si sendviče a občerstvení co vydrží, ať ušetříte.
Jak jsem psala, všude se využívá k placení náramek s čipem, na kterém máte kredit 50 €, a to i děti. Kolik jste vlastně utratili, zjistíte až při odchodu, kdy odevzdáte na recepci náramky, a tam vám napočítají denní útratu. Hlídejte děti co si kupují, anebo jim nechte náramek bloknout, jinak vás může návštěva vyjít draho.
Ovšem nemusíte čekat až na večer. Pokud se vám podaří přečerpat kredit, tak jako mě, už během dne, máte hned jasno. Musela jsem odejít z fronty na zmrzlinu a vyrazit přes celý areál na recepci, kde jsem zaplatila vyčerpanou částku, a vrátit se zpět k stánku, abych mohla zaplatit. Než jsem stačila doběhnout, tak dětem už zmrzlina tekla po rukou. Každopádně se zde dá strávit krásných 11 hodin. A i přes to, že to měl být relax den, jsem nachodila, díky velikosti areálu, přes devět kilometrů.
Dovolená byla úžasná, stoupla mi sice spotřeba Voltarenu a odvážela jsem si nachlazení, ale rozhodně jsem si to užila. Za celou dovolenou jsem nachodila 91 tisíc kroků a nějaké drobné. A mám spousty nových zážitků. Vím, že je potřeba občas překonat samu sebe a vystoupit ze své komfortní zóny. Stojí to rozhodně za to.
Takže všichni, hurá za pohybem!!!!!
