Začátky a změny jsou vždy těžké. A to nejen v jídle, ale v běžných návycích. A největší problém v cestě za zdravou váhou pro mě byli opravdu ty špatné návyky. Ještě nějaké mám ale makám na tom.
A jaké návyky?
- Nepravidelnost v jídle
- Málo spánku
- Málo pohybových aktivit
Jasně, snad všude jsem četla, a slyšela stačí NEŽRAT A CVIČIT. Ale i když jsem dodržovala i ten nejpřísnější režim došlo k okamžiku kdy to nebylo únosné a nedalo se to vydržet. Nejdéle jsem vydržela asi 9 měsíců. Ztroskotalo na tom, že těch změn bylo moc najednou. Málo jídla, makačka v posilovně, a nakonec jsem padala na hubu a večer se ládovala čokoládou. Ne čtvereček, ale rovnou celou tabulku.
A kilča co jsem pracně sundávala se najednou začala lepit zpět na tělo. Dostavil se pocit selhání a období sebelítosti a sebepohrdání. Tedy ne na dlouho. Pokud máte nadváhu od dětství, tak se svá kila naučíte nosit.
Jak jsem již psala dohnali mě zdravotní problémy, jinak bych asi do dnes svou váhu neřešila. Ale abych vydržela co nejdéle a návyky si osvojila, začala jsem pomalu, po jednom.
Moje nutriční byla velice milá a trpělivá. Vše mi vysvětlila a já najednou zjistila, že rady z internetu mohou být velice zavádějící.
Každý jistě ví, že jsou ořechy zdravé. No to sice ano, ale víte, kolik je ta správná denní porce ořechů? Asi tak pět. ANO OPRAVDU PĚT. Takže hrst ořechů, už je pořádná nálož kalorií. Průměrnému člověku se vejde do jedné hrsti asi tak 40 g cca 280 kalorií, to je už polovina snídaně. Kolik jsem těch ořechů snědla denně vám nebudu ani vykládat. Ale pokud jsou opravdu tak zdravé tak díky tomu množství, co jsem spořádala mě jen tak nějaká nemoc neskolí.
Čím sladit? Rad je také spousty. Medem, kokosovým cukrem, javorovým sirupem, nebo snad datlovým? No i v tomto případě se nedopátráte moc pravdy. Marketing dokáže divy. Jak jsem zjistila pořád je to jen cukr i když v jiné podobě. To bylo zklamání, když jsem zjistila, že si lívance sice se sirupem dám, ale tak s lžící. Určitě už mi nebudou v sirupu na talíři plavat.
Po předání mého 14-ti denního jídelníčku jsem byla překvapená, jak nevyvážené jsem měla dny. Kdo se s tím ještě nesetkal, zde malá osvěta. Jídlo se skládá ze 4 složek – bílkoviny, sacharidy, tuky a vláknina. Překvapením byl šílený příjem tuků, ano mé oblíbené zdravé ořechy, docela vysokým příjem sacharidů, ale bílkovin a vlákniny opravdu pomálu.
A zde přicházejí ty malé změny.
- Začala jsem si jídlo vážit. Nebylo potřeba dodržovat ze začátku žádný jiný režim, jen se naučit si jídlo zvážit a zapsat si porci co jsem snědla. To je první krok k úspěchu. Nejen že jsem jedla vědomě, ale tím že jsem si vše zapsala, jsem měla přehled večer o tom, co jsem snědla a hlavně jsem měla zábrany hřešit, musela bych si to zapsat. Jídla si nepíšete pro nutriční poradkyni, ale pro sebe, pro svou vlastní kontrolu. Můžete lhát svému okolí, ale sobě nelžete. Děláte to přece pro sebe. Vydržte alespoň měsíc, jen si važte a zapisujte. Super jsou kalorické tabulky, ale určitě je mraky jiných aplikací.
- Dalším krokem bylo naučit se pravidelnosti. Jak mi bylo řečeno, není nutné vstávat i o víkendu ve stejnou hodinu, ale přes týden je to snazší. Tedy jak kdo to tak má tomu závidím. U nás doma je budíček každý den v 5:20 – 5:40 a je jedno že je neděle. Mám úžasného psa, miluji ji, ale každé ráno bych ji nejradši vyměnila za rybičky. Takže pro mě byla snídaně v 6:00 bez problémů. Začala jsem snídat, nejen samotné kafe, ale snídani se vším všudy. Po pár týdnech jsem začala pravidelně obědvat ve 12:00. Nastavila jsem si na mobilu budíka a jídlo jsem si začala připravovat den předem. Ideál pro to abych si ho jen ohřála a najedla se. No a po měsíci jsem přidala pravidelné večeře. Přesně v 18:00 mi zazvoní budík a jde se dlabat. Zatím nesvačím, k tomu se musím dopracovat. Naučte se si dělat jídlo sami. Dnes už je snad mikrovlnka na pracovišti normou ne. Tedy pokud ne tak se omlouvám. A pokud tedy není kde ohřívat, dejte si studený oběd a teplou večeři.
- Spánek, ano i zde je třeba dbát na pravidelnost. Já jsem grafička a můj pracovní den má cca 17 hodin. V devět ráno k počítači a ve dvě ráno spát. Tedy do nedávna jsem to tak měla. Začínám tak v sedm ráno a po večeři už se k práci nevracím. Jasně nemám děti, takže pak už mě čeká jen odpočinek, nějaká procházka a pak siesta s knížkou. Do postele nyní chodím v 23:00 plus mínus půl hodinky. A ráno opět nanovo.
- No a teď přichází to nejobávanější, POHYB. Nesnáším cvičení a ten kdo tvrdí, že se mu při pohybu vyplavuje hormon štěstí, ten mi přijde jako blázen. Z pohybu jsem nikdy neměla super pocity. Ale že nemusím makat v posilovně, nebo chodit na aerobic, to jsem zjistila až na stará kolena. Stačí chodit. Koupila jsem si hůlky, a snažím se vyrážet na procházky s hůlkami. Jen procházky, žádné vysokohorské túry. Bolí mě kolena, záda a sotva popadám dech. A našla jsem si něco, kde si připadám jako obláček. Chodím na aqua aerobic. Svá kila nosit umím, ale pro ty, co mají se svou postavou problém a stydí se, prozradím vám tajemství. Chodí tam jen ženské, jedná se o uzavřené hodiny s pár lidmi. A víte, jak vám budou fandit, až vás uvidí v té vodě, jak na sobě makáte. Po odskákané hodině ve vodě sice sotva polezete ven z bazénu po tom žebříku, alespoň já měla ten pocit že asi nevylezu, ale domů půjdete s pocitem čistoty a lehkosti.
Není to tak těžké co? Tyto změny proběhly v rozmezí cca půl roku. Nespěchala jsem, potřebovala jsem si je zažít a zvyknout si. Ano kecá se mi to. Nemám práci na směny, nemám děti, nemám ledacos.
Příběhů jako je ten můj je mraky, už jsem zmiňovala PaciMed. Podívejte se na stránky, najděte si je na Facebooku nebo Instagramu. Využijte informací a zapojte se. Uvidíte, že lidí s podobným příběhem je víc, a můžou vás inspirovat a vést.
