Pokud máte nějaký zažitý návyk, špatně se vám odbourává. A můj denní režim, plný chyb, se mi dlouho neměnil. Od puberty jsem pracovala v gastronomii, kde je práce pořád jak na kostele.
A jak vypadal můj běžný den? Ráno jsem vyletěla z postele, v šoku, že jsem zaspala, a vyrazila do práce. Tam jsem do sebe kolem osmé ráno kopla jedno silné espresso místo snídaně, není čas na jídlo. Přípravy na obědy jsou v plném proudu. Hlad se zatím nehlásil, jak by taky mohl, s hlavou v hrncích načichaná všech vůní, to vám mozek zblbne. V deset další káva, tentokrát dvojitá. V jedenáct je připraveno a otvírají se dveře restaurace. Přicházejí první hosté.
Začíná maratonský obědový běh, který končí kolem druhé. Všude kolem to vypadá, jak po prohrané bitvě. Rozhodně je potřeba dát vše do pořádku. Do bujon šálku si nandám něco zbytků z meníčka a jde se zase makat. Je uklizeno, a protože jsou už tři, začíná příprava na večeře. Nakrájet, povařit, ušlehat, natrhat, ohřát a zachladit. Zase káva, a to další ještě přijdou.
Kolem páté se začínají trousit první hosté na večeře a běh začíná na novo. Na jídlo není čas, a ani chuť, jsem ráda, že si můžu odskočit alespoň na záchod.
Že se vaří jen do dvaadvacáté hodiny, to nikdy žádného hosta neodradilo od toho, aby si pět minut před zavíračkou kuchyně neobjednal ještě něco na zub. Je půl jedenácté, a i když si člověk po sobě za běhu uklízí, stejně je to na další hodinku, než se kuchyně blýská jako nová. Super, je půl dvanácté, prcháme do šatny shodit umaštěný rondon, máme konečně padla. Ještě pokecat na baru s kolegy, a o půlnoci posilněna několika panáky a další kávou, vyrážím na tramvaj. No a teď to přichází, přišli chutě a hlad, už jsem nebyla ve stresu, že se nestíhá a tělo se hlásilo o slovo. No co, po cestě je otevřený kebab ve Spálené, tak si ho koupím na cestu domů.
Doma proběhla rychlá koupel, v jednu ráno, než zahučím do postele, se posilním ještě půlkou tabulky čokolády. Na půl sedmou mám budík, tak abych zase ráno neplašila.
Takhle jsem to měla 18 let. V gastru se dělá krátký dlouhý, a dny co jsem měla volné, to byli ty dny na moje diety a super hubnoucí postupy. Byl to začarovaný kruh.
Jako křeček v kleci, ve svém kolotoči, stále do kola > jsem tlustá > začínám držet dietu > jsem unavená, nedávám díky dietě tělu dostatek energie na to aby bylo schopné vůbec fungovat > hurá mám 10 kilčo dole, ale večer si připadám jak zombie > přepadá mě žravá, no jasně, tělo se brání a mozek dává impulz, jsou potřeba dobít baterky > výčitky svědomí, že jsem vydržela jen čtyři měsíce > dávám si čas na hledání další vhodné diety > z týdne hledání jsou dva měsíce, a váha vystoupala zpět na původní > NO CO TAK ZAČNU ZASE, NĚKDY > přibrala jsem dalších 6 kilo > začínám s další super dietkou a předplatila cvičení, kruhový tréning > jsem unavená, nedávám díky dietě tělu dostatek energie, na to aby bylo schopné vůbec fungovat > vydržím tento režim přes půl roku a mám skoro 15 kilo dole, super > přepadá mě OPĚT žravá > výčitky svědomí, že jsem zvládla jen půl roku > no ale co, zase to za pár měsíců zkusím.
Taky to tak máte? Pokud ano, tak prozradím, co pomohlo mě.
- Uvědomila jsem si, že mám vážný zdravotní problém a že to nezvládnu sama.
- Neexistuje žádná zázračná pilulka, ani nic tomu podobného co by fungovalo na počkání.
- Abych uspěla, musím pro to něco udělat, nejen čekat na zázrak, že se to vyřeší samo.
Tak jsem začala docházet do Oberisku. Jasně že jsem měla obavy, že to zase bude něco, co nebude fungovat. V ordinaci seděla slečna ve věku cca 25 let, s váhou 50 kilo a ta vám udílí rady, jak se máte stravovat. Jak mi sakra může radit, nemůže vůbec vědět jaké to je.
Skepticky jsem poučena odcházela domů. Poctivě jsem vše zapisovala do tabulek, neboť ty mají napárované na svůj systém a vidí tedy co jíte a mohou vám připomínkovat chyby. Jaké bylo moje překvapení, že po tom, co jsem odbourala mé oblíbené ořechy, to, co jsem za celý den snědla bylo velice nedostatečné.
Začala jsem tedy upravovat moje porce. Překvapivé pro mě bylo, po těch letech přesvědčení, že jsem jedla moc, jak jsou nyní moje porce na talíři obří. Denní příjem jsem měla nastavený na 10 200 kJ i upravené nutrienty. Jíst či nejíst toť otázka, copak jde tohle všechno spořádat a hubnout?
Pár týdnů se nic nedělo, ale pak pomalu a jistě klesala čísla na váze. A klesala dál. K upravenému jídelníčku jsem zařadila pohybové aktivity. Takže mohu doporučit, funguje to. Jen se zbavit špatných návyků.
