Pravidelně jsem makala ve fitku, poctivě dodržovala jídelníčeka přesto jsem po půl roce zjistila, že jsem přibrala 1 kilo tuku. Ano přesně tak, tuků, ne svaloviny. Frustrace level nekonečno. A tak jsem konečně kývla na nabízenou bariatrickou operaci.
Psychická příprava
První krok? Srovnat si v hlavě, že to je opravdu na celý život a s tím mi pomohla moje psycholožka. Pomůže s přípravou, a také záleží na ní, zda dá anebo nedá doporučení k operaci.
Největší překážka v hlavě? Lhát nebudu, bylo opravdu těžké srovnat se s tím, že do konce života bude moje porce jídla na čtyři sousta. Ne, že bych se potřebovala za každou cenu přejídat. Ale to vědomí, že prostě nebudu moct sníst kolik chci, mě děsilo a strašilo v hlavě poměrně dlouho. Chápu, že někomu to může přijít jako blbost, ale pro mě, kdy jsem měla celé dětství jídlo na příděl, to byla šílená představa.
Další, co se mi honilo hlavou, bylo, že si nechám dobrovolně doživotně zmrzačit žaludek a střeva. Mám to opravdu zapotřebí? A k tomu má operace poměrně vysoká rizika při samotném zákroku a i po něm.
Zdraví mám jen jedno, takže co, jdu do toho.
Předoperační kolečko dopadlo jinak, než jsem čekala
Došlo na předoperační kolečko. A také na první konzultaci u chirurga, kde jsem zmínila o mých problémech se žlučníkem. Že tajně doufám, že mi vezmou při operaci nejen část mého žaludku a střeva, ale i problematický žlučník. To jsem se tedy dost zmýlila.
Následoval ultrazvuk, a potvrzen nález – žlučníkové kameny. Místo bariatrické operace mě tedy čekala opera žlučníku, s kameny, které jsem si za svá léta nastřádala, by byl do budoucna problém. Nebudu se rozepisovat do detailů, operace proběhla víceméně v pořádku a já jsem byla na konci ledna 2024 o žlučník lehčí.
Výhodou bylo, že mi žlučník odebral pan doktor Záhora, který vykoná i plánovanou bariatrickou operaci. Díky tomu už viděl mé útroby a věděl co ho při další operaci čeká. Při propouštění mě informoval o mých zvětšených a ztučnělých játrech. Dostala jsem tedy bojový úkol: sundat, do plánované bari-operace, alespoň 5 kilo aby se játrům ulevilo.
Fitko, dieta a kámoška Saxenda
Další měsíce probíhaly v duchu žlučníkové diety, měsíc a půl rekonvalescence a hurá opět do fitka. K tomu jsem vyfasovala medikaci na hubnutí. Saxendu, mou oporu, kámošku, která mě měla pomoci k výslednému cíli. Bohužel spadám asi do kategorie pacientů u kterých saxenda moc nefunguje. Ale i tak se mi podařilo nějaký ten gram tuků sundat a přibrat kilo svaloviny. A pevně jsem doufala, že i má játra se umoudřila a udělala v dutině břišní prostor dalším orgánům.
Gastroskopie a další předoperační kolečko
Zase další vyšetření, tentokrát došlo i na gastroskopii. Nechápu, jak v dnešní době všech moderních techologií, může existovat stále šílené množství invazivních vyšetření jako je právě gastroskopie.
Endoskopické vyšetření jícnu a žaludku je před operací velice důležité. Žaludek je zavřená kniha, na ultrazvuku toho moc neukáže. Zda je v žaludku zánět, vřed, polyp, nebo jiná neplecha se ukáže až při gastroskopii. Jelikož mám silný dávicí reflex, měla jsem z vyšetření šílený strach, do nemocnice jela se staženou prdelí.
Ale pravda je, že strach má velké oči. Sestřička mi obstříkla krk, dostala jsem náhubek, asi abych pana doktora při vyšetření nepokousala a instrukce jak bude vyšetření probíhat. Lehla jsem si na bok, a po 5 minutách jsem odcházela domů. Hadička v krku se opravdu dá tu chvilku vydržet. Problém se neobjevil žádný a tak jsem si mohla zabalit tašku a počítat dny do plánované operace.
Že mi osud nic neusnadní jsem mohla čekat, a tak necelý měsíc před operací, jsem se musela rozloučit se psí parťačkou. Do nemocnice jsem nastupovala totálně rozhozená a zlomená.
Co bude dál?
Jak operace dopadla a co přinesly pooperační dny, si můžete přečíst v dalším příspěvku, protože tohle je jen začátek cesty!
