co napsal
sám život

2. část – Hubený život v tlustém těle

Čvc 23
Bolavý loket

Tyto řádky píši pro ty, co mají stejný problém jako já, aby našli odvahu, odhodlání a cestu. Je nás šíleně moc, vídám vás každý den. V tramvajích, v nákupních centrech, na ulicích. Neznám vaše životní příběhy, ani to co vás dohnalo až k vaší váze. Nebo jaké máte zdravotní problémy.
Ale vím, že je tu pomoc a že si jí zasloužíte.

Můj boj s váhou jak jsem již psala, začal již v dětství.
Od puberty jsem vyzkoušela nespočet diet. Od herbalife, ketodiety, tuko-žroutské polévky, dělené stravy, přerušovaných půstů až po doplňky stravy. A to nemluvím o všech možných poradnách, hypnóze a jiných šarlatánech. Vždy se mi podařilo značnou váhu sundat, ale časem se kila vrátila i s nějakými navíc. Klasická ukázka jo-jo efektu. Ze začátku jsem to brala jako neúspěch a selhání. Ale časem se z toho stal fakt a smíření, že jsem prostě tlustá.

A proč ten hubený život? S nadváhou se vždy pojila jistá omezení, a s přibývající váhou jich najednou bylo víc.

Společnost se vás začne stranit. Nemluvím o kamarádech, ale o cizích lidech. Jako uchazečka o zaměstnání, jsem se svou postavou, byla znevýhodněna proti děvčatům s váhou do 60 kilogramů. A to si o sobě myslím, že jsem v té době byla docela hezká ženská. Ale….

Koupit oblečení v běžné konfekci je naprosto nemožné. S průměrným platem přišlo zjištění, že pokud se nenaučím šít, tak budu chodit nahá.

Nebo zkuste si koupit auto. Myslím malé do města. Nejen že člověk vypadá, jako že si ho chce na sebe obléct místo kabátu, ale kolikrát se za volant ani nevejde.

Skončilo období výletů. Na kopec už nevylezu a když už se někam vyhrabu, tak s velkou námahou a s pocitem, že budu mít infarkt. A na dovolenou už jedině autem, vlakem nebo autobusem. Žádné letadlo, do sedačky bych se nevešla ani omylem, a možná by chtěli ještě váhový příplatek.

Omezení je opravdu mnoho, a výčet by trval. Každý kdo na tom je, nebo byl stejně jako já to zná.
Po čtyřicítce se plíživě dostavili první zdravotní potíže a další kila navíc. Domácí váha hlásila error, byla jen do 150 kilogramů, tak jsem všude tvrdila, že mám okolo 160 kilo.

Dostavili se občasné bolesti kolen při chůzi a pak hlavně v noci. Otoky nohou, hlavně v letních měsících, to už pak nevím, kde mi začíná kotník a končí koleno. S pocitem, že mi brzy explodují lýtka.

Od dětství mám paniku z lékařů, chodím k nim jen když už je nejhůř. A to i k zubařům. Když mě začal bolet zub narazila jsem dost tvrdě. Věděli jste, že zubařská křesla jsou stavěna jen do určité váhy? Když jsem dorazila k zubaři, rovnou mi k mému překvapení oznámil hned od dveří, že mě neošetří, že na to nemá křeslo. Chtělo to hodně hledání, než jsem našla kliniku, kde s nadváhou neměli problém.

No pak přišel poslední šok ke konci roku 2020. Sedím si u počítače, pracuji a najednou stav, který nepřeji nikomu. Měla jsem pocit, že je konec. Po převozu do nemocnice zjištěn tlak 230/120 a palpitace srdce. Nasazena medikace na snížení tlaku a na srdce a rozjelo se kolečko po doktorech. A jak jsem již psala, doktory nesnáším a upřímně mám strach z jakéhokoliv vyšetření.

Při první kontrole u nové praktické lékařky jsem byla nucena vlézt na jejich váhu a měla jsem málem infarkt. Váha celých 211 kilogramů. V hlavě se mi rozjel rej myšlenek, s jedinou alarmující skutečností, že tohle jsem fakt vážně po…..

A jak jsem se vůbec k tak vysoké váze dostala? Jak je vlastně možné, že to někdo nechá zajít tak daleko? Prostě nechá, přijde to pozvolna a samo. Vlastním přičiněním a přehlížením skutečností. Také velkou měrou k tomu přispěla i změna oboru, kdy jsem z 14-ti hodin práce na nohou najednou seděla 14 hodin na zadku v kanceláři u počítače. S tím přišla další změna, přestala jsem kouřit a na to jsem patřičně hrdá. A posledním pomyslným hřebíčkem byl příchod covidu. V panice jsem se izolovala doma a z pravidelných procházek se psem zbyla jen vzpomínka. Máme zahradu, tak mě ani nic nenutilo vylézt ven za plot.

Naštěstí má praktická lékařka, byla naprostý profík a donutila mne si udělat kolečko vyšetření, které skončilo díky náhodě u pana profesora Matoulka, vedoucího obezitologického centra.

Nutriční specialistka se mnou prošla komplet denní režim a pomohla pozvolna k velkým změnám.

  • Změna porce a skladba jídla. Můžete se inspirovat v mém jídelníčku s recepty. A to se rozhodně neomezuji.
  • Změna denního rytmu, spánek a odpočinek. Chodím spát dřív aby mělo tělo šanci regenerovat. Po půl roce jsem dostala CPAP (mašinka pro léčbu spánkové apnoe). Rozhodně doporučuji vyšetření všem s vysokou nadváhou. Přístroj je na pojišťovnu a může vám radikálně změnit život.
  • Změna pohybových návyků. Rozhodně neběhám, to ani nejde. Šetřím si klouby. Ale procházky s hůlkami jsou super. A miluji vodu, tak chodím na aquaerobik.

Díky panu profesorovi Matoulkovi a ostatním v Oberisku, se kterými jsem měla možnost se za tu dobu poznat, jsem si uvědomila, že život mám ve svých rukách. Není to jen o estetice a vzhledu, ale opravdu o velmi vážných zdravotních rizicích.
Po roce úspěšného hubnutí se mi váha ustálila na 173 kilogramech. Pro někoho to může být stále příšerné číslo, ale netušíte, jak se mi ulevilo. I přes to, že váha poslední měsíce ukazuje stále totéž, neházím flintu do žita.
Došla jsem na rozcestí, kdy už nastal čas pro další kroky a opatření. Právě se chystám na bariatrickou operaci, která mi pomůže s dalšími kily, a hlavně udržet si dlouhodobě dosaženou váhu. K tomuto bodu jsem musela dozrát. Protože už dnes vím, že není těžké zhubnout, ale váhu si udržet. Také to, že operace není všemocný lék, ale berlička na cestě k cíli.

A tohle je ten okamžik, ta chvíle, proč jsem mojí mámě tolik vděčná. Díky její péči a snažení, jsem připravená na tu změnu.

Mou další cestu můžete sledovat nadále v mém příběhu. Budu přidávat také jídla s recepty a porcemi. A věřte mi, vážit jídlo a zapisovat si jej, je opravdu nutnost. Zkuste kalorické tabulky, jsou zdarma a budete mít hned přehled.

Nevzdávejte to a zabojujte. Máte možnost se setkávat se super lidmi, kteří jdou stejnou cestou jako vy. Nebo se k té cestě odhodlávají. Neklopte hlavy k zemi a rozhlédněte se kolem sebe, nejste v tom sami.
Pro všechny je tu organizace PaciMed, která má za cíl, sdružovat lidi potýkající se s civilizačními onemocněními jako právě obezita, cukrovka nebo problémy se srdcem. Pořádají edukační pobyty, sportovní aktivity a workshopy, které vám pomohou.

Boj s obezitou je složitý proces, který vyžaduje celkovou změnu životního stylu. Ale ne najednou, stačí jednotlivé malé krůčky. Neberte to jako cestu za krásným tělem, ale zlepšení zdravotního stavu a kvality života. Zdraví je naše nejcennější bohatství, a je na nás, abychom se o sebe starali.

// komentáře //

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

// Vítejte na mém blogu //

Klára Heřmánková - o mě

Jak název napovídá,
jmenuji se Klára

a chci se s vámi podělit o svůj příběh. Pokusy o hubnutí jsou součástí mého života již od puberty. Podělím se s vámi o to, co mi pomáhá překonávat všechny nezdary a co mě motivuje.

Ale blog je také o jídle. Vyvážená strava je 80% úspěchu. Najdete tu postupy, jak jednoduše si můžete uvařit. A dokáži vám, že i vyvážená strava může být chuťovým zážitkem.

Mým cílem je motivovat další. I jediný malý krok může být začátkem velké změny, cestou k lepšímu životu a novému zdravému já.

Můj pohled na to co mě utvářelo a formovalo do osobnosti, kterou jsem dnes.

„Sen se nestane skutečností prostřednictvím nějakého kouzla, k tomu potřebujete odhodlání a tvrdou práci.“

Colin Powell