Dovolená, to je téma každého z nás. Dovolenkuje se po celém světě. Ale s vidinou, že bych se měla nasoukat do minisedačky v letadle, mě cestovní horečka vždy přešla. Na mapě jsem si udělala okruh, kam se dá pohodlně dojet autem, a to bylo cílem mých dovolenkových snů. Ne že bych zase tak často cestovala.
Ale abych si to taky jednou užila, kývla jsem na vytouženou dovolenou v Itálii se svou sestrou a synovci. A vzhledem k tomu že byl říjen, a chtěli jsme za teplem, jih Itálie byl jasnou volbou. Dovolenou jsme zvládly vybavit během 14ti dnů. Ne s cestovkou, ale hezky sami na vlastní pěst. Přeci nejsme malé holky a zařídit dovolenou zvládneme.
- Letenky – check
- Ubytování – check
- Auto z půjčovny – check
- Pojištění – check
Brnkačka, byl říjen, ubytování volné, letenky nakonec taky i když cena za 5 letenek by stačila na All inclusive v Egyptě pro všechny, a auto to není vůbec žádná potíž. Jen drobnou vadu na kráse to má, jazyky nejsou můj šálek kávy. S mou velice lámanou angličtinou, kdy na to abych se domluvila potřebuji papír a tužku, abych mohla kreslit obrázky, je to docela odvaha vyrazit bez cestovky. Ale vždyť vše máme objednané a zaplacené, nic se nám nemůže stát.
Jak se blížil den odletu, přece jen ve mně hlodala pochybnost. Sice jsem něco shodila, ale co když se do té sedačky v letadle nevejdu. Po celodenním pátrání na netu, jsem nevyčetla o rozměrech sedaček v letadle vůbec nic, ale za to stížností na nepředstavitelně malý prostor na sezení, těch bylo nepočítaně.
Den D byl tu, tak hurá na letiště. Žaludek jak na vodě, pro jistotu den předem bez jídla a den odletu bez snídaně, co kdyby mě na letišti chtěli zvážit. Když se počítá každé kilo v kufru, co když jsou i limity pro cestující.
Na letišti probíhalo vše hladce, u pultíku nás odbavila milá slečna, odebrala a polepila zavazadla, a tak hurá do tranzitní zóny. Nikdo se na mou váhu neptal, tak jsem si s chutí dala symbolickou snídaní ve formě kávy a muffinu, za nesymbolickou cenu obědu pro dva.
Nastala ta nejvíc kritická chvíle, jde se do letadla. U gatu nás nabral autobus, dovezl k letadlu a já vystoupila. Snažila jsem se ukrýt za čtyřčlennou rodinu s dětmi a dělala nenápadnou. Sestra mě po celou dobu uklidňovala, ať neblbnu, že to bude v pohodě. Ale jí se to říká, má 60 kilo i s postelí, se do té sedačky vejde dvakrát. Ale já mám zaplacenou letenku a ani nevím, jestli opravdu poletím.
Do letadla jsem se vydrápala po schůdcích a snažila se nefunět. Rudá zpocená tvář, vypadala jsem jak po výšlapu na Říp. Našla jsem svou sedačku „do uličky“ a usedla. To byla úleva, fakt jsem si sedla. Sice mě opěrka lehce tlačila do boku, ale seděla jsem. O to horší bylo zjištění, že se nezapnu. Pásy v letadle rozhodně nejsou pro cvalíky jako jsem já. Jak jsem již psala, jazykově jsem nepolíbena, tak si umíte představit, jak jsem letušce vysvětlovala, že potřebuji prodlužovák k pásu. Letuška rozhodně nepatřila mezi nejdiskrétnější, takže během minuty věděli všichni v letadle, že na palubě sedí cestující velikosti pandy. Ale byla jsem vítěz a zapnutá.
Mé nožky jsou jako základny pro menší rodinný domek. A aby se mi sedělo pohodlně, potřebuji prostor spíš pro chlapa. Sezení do uličky je v tomto velice výhodné, nohu mohu vytočit právě do uličky. Joo to jsem se ale spletla. Po celou dobu letu, uličkou korzovali cestující anebo letušky s vozíkem. Má artritická kolena zažívala muka a doufala jsem, že až dorazíme do cíle dokážu se na ně postavit a odejít.
Po příletu, díky naší neznalosti, jsme šli čekat na zavazadla. Ta nakonec dorazila asi po 40ti minutách. S kufry jsme vyrazili hledat půjčovnu, kde jsem měla objednané a zaplacené auto. Čekalo na nás však nemilé překvapení, zřejmě jsem si vybrala tu stejnou autopůjčovnu jako cestují z našeho letadla. Jasně s koupí letenky byla slevička na auto, tak kdo by toho nevyužil. Na rozdíl od nás, všichni šli k půjčovně a zavazadla nechali na páse. Fronta byla nakonec na 4 hodiny. Jelikož jsme cestovali i s dětmi, čekání byl spíš horor.
Ale čekání naprosto zbytečné. Ne nedošla jim auta, ale při rezervaci vozu jsem přehlídla jednu malou, ale přes to velice důležitou informaci. Na to, aby vám půjčili auto, musí si blokovat částku jako jistinu, a tu částku potřebují blokovat na kreditní kartě. Ano KREDITNÍ ne DEBETNÍ. Pro mě do té doby byla karta jako karta a neviděla jsem v tom rozdíl. Dnes už to vím, dostatečně poučena.
A je to tu, anglicky umím jen malovat, tak co teď. Paní u okýnka mému synovci, který je na mé poměry zdatný angličtinář, vysvětlila, že auto nebude, a že si máme zavolat na jejich linku. Super, na stránkách půjčovny psali, že mají českou podporu. Jo to sice mají, ale jen ve všední dny. O víkendu máte prostě smůlu. Nebudu to protahovat, i přes veškerou snahu nám prostě auto nepůjčili.
Tak co teď? Po šesti hodinách na letišti, kdy už jsme měli přebírat klíče od vysněného ubytování jsme se nikam nepohnuli. Vyrazily jsme se sestrou společně po všech půjčovnách, co v příletové hale byli a zjišťovaly, zda nám někdo auto půjčí. Nakonec ano, ale s podmínkou, že se na týden pojistím jako řidič. Cena? 23 tisíc za půjčení a pojištění, bez pohonných hmot. Ale co, mám dovolenou a nebudu si jí ničím kazit.
Do auta velikosti golfu, jsme do kufru naskládali zavazadla pěti lidí, ještě že jsem jako dítě hrála tetris. A naládovali tam i sebe. Napsala jsem majiteli ubytování, mám přeci Google překladač, že se omlouvám za zpoždění a vyrazili přiměřenou rychlostí vstříc lepším zítřkům.
Zbytek dovolené byl naprosto nezapomenutelný. V tomto období je už po sezóně, a města i pláže jsou vylidněné. Sem tam sice narazíte na turistu, ale je jich opravdu pomálu. Počasí je i na koupání, ale zároveň se podíváte po památkách, bez toho pocitu, že leknete vedrem při každém kroku.
Jediným negativem je sezóna oliv. V tomto období se sklízejí, a to co napadá na zem při sklizni, listí, větvičky a jiný bordel se prostě na místě pálí na malých hromádkách. Ve městě to asi nikomu nevadí. Ale my jsme měli ubytování umístěné na idylickém místě uprostřed olivového háje, romantika ne. Večer to vypadalo, že se nás majitel domku snaží vykouřit jako obtížný hmyz.
Děkuji aerolinkám, že mě nechali odletět i zpět domů. Tentokrát byla letuška velice diskrétní. Ihned po tom, co jsem dosedla si to namířila chodbičkou přímo ke mně vybavená prodlužovacím pásem, který mi vložila s jemným úsměvem do ruky.
Takže zase někdy příště a opět ráda letecky.
