Na úvod jsem dala srovnávací obličejovou fotografii, levá strana foceno těsně před operací, pravá strana 4 měsíce po operaci.
Pamatuju si, jak jsem před operací sedávala na bari-klubu a poslouchala ty nadšené ohlasy mých spolubojovníků. Jak je to super po operaci. Teda ne všichni byli nadšeni, znám i pár příkladů, kdy operaci málem nedali, a tak tak utekli hrobníkovi z lopaty. Ale i tak jsem si představovala, jak to bude super a skvělý. Kilča půjdou dolů, vše půjde hladce, ale jak jsem již v předchozím příspěvku naznačila, operace přinesla překvápka a zajímavá zjištění co všechno lékaři před operací neřeknou.
Ale začneme těmi pozitivy, co mi operace přinesla.
- Neberu léky na vysoký tlak ani na srdeční palpitaci.
- Spánková apnoe sice přetrvává, ale s mašinkou jsem se sžila, a tak mi nijak nepřekáží.
- Nefuním jak hroch při sebemenším pohybu a užívám si procházky. A to, že vylezu i na kopec v normálním čase je fakt zázrak.
- Po pár měsících mě již netrápí tolik kolena, i když už to asi o moc lepší nebude.
- Nebojím se si sednou na mini stoličky na zahrádkách kaváren. Prostě se již vejdu a neodcházím se zaseklou židlí na zadku.
- Ušetřím za potraviny a to radikálně? To jo, ale kolik toho utratím za proteiny a vitamíny, to si radši nechám pro sebe.
- Mám více energie a chuti do života.
- Pití není vůbec problém, díky chybějící pylorické záklopce je možné vypít i půl litru během několika desítek minut.
Největší pooperační výzvy.
Stravovací omezení:
- Kávu mohu jen v omezeném množství, nedělá mi dobře na žaludek.
- Stále mám potíže s masem, steak jsem neměla více jak půl roku a že mi teda fakt chybí pořádný flák masa. Maso zvládnu mleté anebo totálně rozvařené.
- Nedávám luštěniny, zelí, brokolici a jinou nadýmavou zeleninu. Je to peklo pro střeva.
- Ovoce jen v malém množství, ale nedělají mi dobře citrusové plody.
- Také čerstvé pečivo je hůře stravitelné.
- Ořechy jen mleté, ale je super, že existuje ořechový protein. Výborný do cottage na sladko.
Co mě nemile překvapilo:
- Nesmí se brát určité typy léků. Bolesti kolen první měsíce stáli za to, přiznám se že jsem si pěkně zanadávala na lékaře. Další co přišlo, chytil mě zub a na to fakt paracetamol nezabírá. Takže doporučím nezanedbat prevenci.
- Psychika první 3 měsíce jak na houpačce. Brečela jsem fakt kvůli každé kravině. Že prší, že neprší, že nesvítí sluníčko, že jsem zaspala, že nemůžu usnout a další.
- Nedostatek vitamínů a minerálů i bílkovin.
- Padání vlasů bylo fakt šílený. Měla jsem pocit, že s každým česáním se měním ve vánoční stromek na konci ledna. Ale naštěstí jsem nasadila doplňky a po cca měsíci to ustalo. Škoda, že jsem tohle nevěděla zavčasu, nasadila bych dříve.
- Nadýmání, plynatost a to neustále. Bez ohledu na to co jsem jedla. Když už musím na toaletu, tak opravdu musím HNED a nepočká to ani pár vteřin. Naučila jsem se nosit sebou všude náhradní prádlo.
- Oslabená imunita. Operace, snížený příjem, to je pro tělo fakt nápor. Po první zánětu dýchacích cest pár týdnů po operaci, kdy jsem myslela, že mi kašlem břicho pukne, jsem nasadila preventivně co se dalo.
- Trápí mě dumping syndrom, nyní již obě verze. Více o něm na dalších řádcích.
Jak vypadá běžný den baritrika?
- Vařím na několik dní dopředu a porce si zamrazuji. Vařit v tak malém množství mi opravdu nejde. Zamilovala jsem si polévky, krémové hutnější. Omáčky mám nyní mnohem raději, dokonce nepohrdnu ani rajskou a tu jsem moc nemusela. Pomazánka jde udělat opravdu ze všeho.
- Objevila jsem kouzlo proteinu. Ne, není to luxusní zážitek, ale když do toho přidám trochu skořice nebo granko, tak to moje huba zmlsaná zvládne.
- Černý čaj je kámoš. Taniny z černého čaje stahují tkáně a snižují sekreci tekutin. Mají uklidňují účinky na podrážděné trávicí ústrojí. Prostě takový balzám na střeva.
- Dodržuji striktně 20 minut před jídlem a 20 minut po jídle bez nápojů. Jinak se ozve můj kámoš dumping syndrom.
A teď co to je dumping syndrom
Dumping syndrom je stav, který může nastat po bariatrické operaci, zejména po bypassu žaludku. Jeho hlavní příčinou je změna ve fungování žaludku a trávicího systému. Po operaci se jídlo dostává rychleji do tenkého střeva, protože chybí pylorická záklopka (ventil mezi žaludkem a tenkým střevem). Existují dvě hlavní formy, časný dumping syndrom a pozdní dumping syndrom.
Časný dumping syndrom
Tenhle přijde jako nečekaná facka hned po pár soustech jídla. Díky tomu jsem se naučila jíst opravdu velice pomalu. Čím méně sním o to rychleji to přejde.
Co se děje? Žaludek po operaci nemá pylorickou záklopku, takže jídlo vletí přímo do střeva rychlostí blesku.
- Začnu odkrkávat a cítím tlak v levé straně břicha, který se změní v křeče.
- Vrací se hlen do krku, ale nejde zvracet.
- Přijdou i návaly horka, a pocení jako by tě polil kýbl vody.
- Bušení srdce a vypadá to, že jsem si dala místo oběda energetický drink.
- Nejde ležet, sedět, prostě jen trpělivě počkat, než to přejde.
Pozdní dumping syndrom
Tenhle je zákeřnější, protože přichází s odstupem času, třeba 1 – 3 hodiny po jídle. Díky vyšší dávce sacharidů se zvedne hladina inzulínu na maximum. Ale protože tělo to přepálí, cukr spadne zase až moc nízko. Výsledek? Hypoglykémie.
Jak to poznat? Začnu mít pocit, jako při nízkém tlaku.
- Motá se mi hlava.
- Třesou se mi ruce a nakonec jakoby celý člověk.
- Je to stav jako bych byla něčím omámená, slabá.
- Nosím všude sebou hroznový cukr, ale už jsem vychytala co mi dělá problémy a to prostě nejím.
Jak se těmto stavům vyvarovat?
- Jím pomalu, ale opravdu velice pomalu. Malé sousta a důkladné žvýkání jsou klíčem.
- Malé porce. A pokud mám „hlad“ tak si dám další jídlo po dvou hodinách.
- Opravdu NEPIJU před a po jídle. Dávám si pauzu tak 20 minut.
- Jím pravidelně, dlouhé pauzy mi nedělají dobře a navíc mám pocit, že se musím pak dojíst.
- Vyhýbám se jednoduchým cukrům. Neříkám že sladké je tabu, ale snažím se to dost omezit.
- Píšu si co mi neudělalo dobře, abych se mohla vyvarovat opakování.
- Více se hýbu, stačí i malá procházka tak aby střeva fungovala na jedničku.
Ale nevěšte hlavu i přes komplikace to všechno stojí za to. A já rozhodně nelituji, že jsem do toho šla. Všechny tyhle výzvy mi připomínají, že cesta za lepším já není bez překážek, ale o to víc si výsledků vážím. Takže hurá k lepším a zářnějším zítřkům.
Jaké doplňky stravy beru a proč?
Vitamín D + K2 – mám deficit déčka a také na podporu imunity
Vitamíny B – mám deficit folátu
Biotin – podpora na padání vlasů
Zinek&Selen – podpora na padání vlasů
Ostropestřec – podpora funkce jater, měla jsem je silně ztučnělá
Vitamín C – podpora imunity a hojení pooperačních ran
Lichořeřišnice – podpora imunity
Betaglukany – podpora imunity
Probiotika – pro zdravý střevní mikrobiom po operaci
Drmek – na srovnání hormonů po operaci
Vápník – kvůli deficitu D-éčka se mi vyplavoval vápník z kostí, bylo potřeba tělu dodat
Hořčík (Magnesium Malate) – ráno na zvýšení energie, lepší start dne
Hořčík (Magnesium Bisglycinate) – večer na uvolnění svalů a má tlumivé účinky na nervový systém
Protein bez příchutě na doplnění bílkovin, míchám s mlékem a dochucuji například grankem. Ochucené proteiny jsou na mě opravdu moc sladké. Ale komu sladší nápoje nevadí, určitě doporučuji i dochucené verze, kvalitní bílkovina bez zbytečností.
V případě, že už mi mléčná varianta leze krkem, tak piju Clear Whey Isolate, je to taková jako limoška. Více si ředím vodou a do fitka je to super varinata.
