Plánování je základ, jíst jen tak něco, jen že mám hlad je hloupost. Sice jsem si zapisovala do tabulek vše, co jsem během dne snědla, ale večer, co večer jsem byla překvapená, jak nevyvážené to zase bylo. Málo bílkovin, nebo moc tuků a o sacharidech nemluvím. Stravování v restauracích, nebo ve fastfoodech není také ideál. Kuchaři při přípravě jídel nikdy neřeší vyváženost živin, ale spíš, kolik jim to hodí do kapsy. Den dva, nebo na dovolené to nevadí, ale z dlouhodobého pohledu je to cesta do pekel.
Normálního průměrného smrtelníka, který si dá večer u telky chipsy a přidá k tomu sklenku vína, příjem na víc nerozhodí. Jejich tělo funguje zřejmě v jiném módu. Ale pro nás cvalíky, co přibereme jen při pohledu na ten pytlík brambůrek, je to prostě sebedestruktivní.
Ale abych nezamluvila to plánování. Za celou dobu, co jsem“ dietila“ a chodila po poradnách, a šarlatánech, nikdy mi nikdo nedal jídelníček s gramážemi. I když jsem zaplatila za služby včetně jídelníčku, tak jen obsahoval kusé informace. Ale kolik toho můžu sníst, jak si to mám uvařit, to mi nikdo neřekl.
A zde je ten problém. Každý jsme unikát a každý bychom měli mít ten příjem jiný. To, co mohu sníst já za celý den, by bylo pro ženu mého věku ale s váhou 120 kilo moc. Proto vám nikdo nedá univerzální návod na to co jíst, i kdyby jste to zaplatili zlatem.
Jídlo je prostě věda a zabere to čas. No ale já jsem workoholik, ráda dělám na počítači, a řeším hlavolamy. Naprosto ideální kombinace k plánování jídelníčku.
K plánování využívám Kalorické tabulky. Většinu jídel, co si vařím, mám na dva dny, krom snídaní a svačin je tedy další den skoro totožný. Recepty se dají v tabulkách ukládat. Pokud vařím stejné jídlo někdy později, mám jak recepturu a složení, a není ani potřeba zadávat všechny suroviny znovu do tabulek, ale stačí si jen vybrat jídlo a porci. Co se dá vařit ve velkém a zamrazit je naprosto ideální. Také jídla z jedné pánve nebo hrnce jsou super. V jednoduchosti je prostě krása.
A co je vlastně potřeba plánovat?
- kalorický příjem jídel v celém dni (snídaně, obědy, večeře, svačiny), křivka by měla být sestupující, největší tedy snídaně, menší oběd a nejmenší večeři
- poměr bílkovin, sacharidů, tuků a vlákniny
- prostor na malé odchylky během dne
- střídání jídel, kdo by chtěl jíst měsíc stále dokola to samé
Plánuji na týden dopředu. Nejen kvůli tomu abych věděla, co budu vařit, ale také abych věděla, co nakoupit. Každý den si nechám prostor pro malé hřešení. Nedokážu se vzdát kousku čokolády, nebo v letních měsících zmrzliny. Tu si dělám domácí a určitě se v budoucnu podělím o recept. A o tom to je, není potřeba vůbec žádné omezení. Jen změnit pohled na to co mám na talíři. Není potřeba hromady cukru ani tuku na to, aby bylo jídlo chutné. Využívám koření ze všech koutů světa a zkouším nové kuchyně. Má nejoblíbenější je vietnamská a italská. Jasně i těstoviny se dají uvařit tak aby zapadly do celého konceptu. Užívám si to, dělám to pro svoje zdraví. Učím se vařit nová jídla.
Mám jednu výhodu. Nejen že mě vařit učili doma, ale také jsem dlouhá léta pracovala v gastronomii. Mám tedy k přípravě jídel velice kladný vztah a baví mě experimentovat. Jsem takový pokusný králík sama na sobě.
Naučila jsem se na jídlo dívat jinak a vnímat jídlo jinak. Není to o tom zhltnout něco u televize. Ale sednout si k jídlu, a v klidu se najíst bez rušivých vjemů. Aby i mozek věděl, že jsem jedla a jazyk si to vychutnal.
Jídelníčky budu zatím přidávat s klasickými porcemi. Když vám nebude vyhovovat složení jídla, není nic jednoduššího než si ho poupravit dle svých preferencí a chutí.
Tak s chutí do změny.
